Říjen 2005

Co si dáte ?

29. října 2005 v 21:36 | ohm
Ano,ano,ano
jsem tu zase já
nenapravitelný básník
a mé slova o všem a oničem
dnešní menu:
hotovky
zdrcená duše vzpamatovávající se z rozchodu,příloha
láska a její nástrahy,příloha
dušená andělská křidélka,příloha
víra na rožni,příloha
minutky:
krása ženy,zeleninová obloha
puklé srdce,zeleninová obloha
bolestivá muka básníkova,zeleninová obloha
plněné sny,zeleninová příloha
přílohy:
trpké prohry
kypré tuposti
dušená podlézavost
aperitiv:
slunce
hvězdy
ticho
nápoje:
nenávist 12
zášt 15
závist 16
Dobrou chut Vám přeje šéfbásník ohm

Po duze bolesti

27. října 2005 v 21:06 | ohm
Tož Země je kulatá
to myslím všichni víme
nebe patří hvězdám
a děti jsou kruté
další den
nezačíná zvednutím opony
Co nevím, je kde má bolest své kořeny
Zbavil bych se jí jediným trhnutím
jak z dědou když jsme chodívaly na pejr
Ale zkuste si sáhnout sami do sebe
a škubnout
Nevyvolá zbavování se bolesti
zase bolest ?
Kdo ví
Země je kulatá,nebo teměř kulatá a tak dále a tak dale ........

Sen zasen

25. října 2005 v 21:41 | ohm
Noc
ležím na tepně
k srdci měsíce
slyším každý nářek,zavití
pomalu se zvedám
ti dva tam ještě stojí
B mlčí
A ke mě zvedá ruku
je v ní džbánek
"Skoč pro pivo" !
obracím se a jdu
nikdy se nevrátím
Ticho je pomalu zardousí
P.S Pokud této básni nerozumíte,a bud te muži či ženy,nic si prosím z toho nedělejte,z mého zvrhlého nitra vypadla do toho to světa jako slepé kotě a já ho nechtěl topit,pohladte to kotě a dejte mu třeba trochu mléka,ale nekopejte do něj.ohm

Jak se zpívá v pasti ?

23. října 2005 v 21:59 | ohm
Na všem se třpytí to co padá v krystalcích z nebe
na nebi to co je hvězdou
hlasivkami prochází vzduch
Lásko!
nechám se odlít do kovu z něhož se tvoří závaží na krk
a pohledsvody na náměstích
Jsem ve stoji spatném
hmota nanášená štětcem pomalu zasychá
čtyřnohá zvířata
s ohnutou ocelí
mě drtí
Tenké nitky času
nás vratí do oběhu někam mezi Venuši a Mars

Rány

23. října 2005 v 21:17 | ohm |  Fotografie

Ježíš v 2+1

21. října 2005 v 22:44 | ohm
Je večer
táta tříská mámu
máma tříská bráchu
brácha tříská mě
obloha ja pokrytá blánou hvězd
jdu spát
Je noc
Ježíš jako poslední skokan
sedí na nejvyšším nájezdovém okně
upravuje si brýle a kombinézu
spouští se dolů , jeho lyže lížou zmrzlou stopu
odrazová hrana a nádherný let
Ježíš letí daleko
dostává nejvyšší bodové ohodnocení od rozhodčích
stoupá na bednu
gratulují mu druhý Prorok Muhammad a třetí Budha
Je ráno
nad mou postelí i nad sídlištem
Ze zdi se na mě šklebí půl Einstaina
půl jeho hlavy
je jako můj děda
Rádio nám gratuluje k novému dni
a servíruje první mrtvé
Za okny je vidět krajinu šedivých Kiklopů
a venku chodí lidé jako natažené budíky
úplně bez srdce

Dny

19. října 2005 v 20:19 | ohm
Jsou dny
kdy si obejmu zápěstí železy
a vrazím hřeby do skal
Jsem připoután!
Přilétám sám k sobě
v podobě opeřeného dravce
a rvu si vnitřnosti
Jsou dny,kdy jsem si nadějí i utrpením
Někdy se chci vydat
jako kdysi malí dráteníci kteří chodili
ode vsi ke vsi,od obydlí k obydlí
a zpravovali nakřáplé hrnce na mléko
Někdy se chci vydat zpravovat lidem prasklá srdce,prasklé duše
A někdy jsou dny
kdy jen jsem
a nechávám se omývat přílivem času
pramínky vteřin mi prohlubují vrásky
A ted ?
Chce se mi otevřít němá ústa všech zvonů

Zhasněte ta slova !

16. října 2005 v 22:06 | ohm
Občas k nim chodívám
když noc řízne do živého
On si stěžuje na bolest zubů
To má prý z těch svých "jedů"
Ona má ráda punč
luští křížovky a občas se mě zeptá
na jméno onoho chlapce
který na prahu svého bytu
našel andělská křídla
Ne, že bych k té dvojici
přicházel jako misionář
a pokládal jejich tvář
do dlaní jakési víry
přicházím k nim na své ulámané vzdory
Hodiny plynou
na hrníčku od čaje je svatozář
elektrické světlo teče po stěnách
a když je sníh
občas sem vklouzne stín jeho hlasu
Vstupuji mezi ně
přímo se vnutím
abych získal tenkou nit inspirace
kterou ona něžně navíjí do klubka
v tichu které pokrajích už trochu praská
A když se noc rozladí ránem
trochu polekán utíkám
a nechám tu dvojici v naději
že si na ně někdy ještě vzpomenu

Kdo chytá ve snu ?

10. října 2005 v 22:08 | ohm
sny
po rtech kanou
kolemsnící
propadají hrdlem
ticho na měsíci
provezli branou
malovaný jásot
dláždí cestu
sny
po stech padnou
jsou obětí
sotva donošenou


Provokace v E mol

8. října 2005 v 22:02 | ohm
Když začíná polední přestávka
a děti se rozeběhnou pod kola aut
venčím své červy na zdechlině krávy
tu vidím dva cvrčky v trávě
jeden poskakuje bez nohy
zalila mě lítost a tak jsem jim nabídl
že uspořádám koncert pro jejich invalidní kamarády
vzal jsem své bourací sedmibolestné kladivo
a začal ho vrážet do srdcí sudetských obydlí
duchové těch míst zoufale křičeli
a prosili o slitování
jaký to krásný děs !
když vyklouzl měsíc
a cvrčkové sežraly své jednonohé kamarády
posadil jsem se na ruiny této básně
náhle jsem věděl,že Země je obrovská kulisa pro lidské utrpení
a to myslím smrtelně vážně

mizdoP

8. října 2005 v 1:46 | ohm
Na podzim
na prahu tvého těla
na okraji sytosti
v čas roztříštený o skálu
v čas doutnající na očích
vycházím ze svého domu
na dotek od hor
vycházím si vstříc svou paličatostí
vycházím hledat melancholit
Nepředstírám,že nevím kde ho hledat
mé kroky jsou kladeny každý okamžik stejně
veřejné,věčné,trochu suchopárné
prach se mi lepí do vlasů a duše
Vím kam sáhnout a kde navštívit starého brusiče
který mu dá tvář,tisíce barevných plošek
tisíce kapek,tisíc nádechů panen vetkaných do jeho dlaní
Je ted můj a to slovo je trochu ostré
trochu mě řeže do jazyka
tedy melancholit mám a vlákám si ho do úst
a slzných kanálků a odpočítám jeho trvání
trp,trp,trp
Na podzim se k sobě vracím jako růže k trnům

Něžná ústa mlhy

7. října 2005 v 22:20 | ohm |  Fotografie

Mé 45% básně

5. října 2005 v 22:15 | ohm
když ponocích rvu ze sebe slova básní
polykám je,dlaně jsou čisté a ticho rovné
po desátém úsvitu jsem nucen svou ješitností
znovou objevovat svá slova a je mi jako bych se rozpomínal na rty minulých dějů
na svou opilost
a kamarád křičí do telefonu-ty vole,ty v těch slovech to je jako by jsi ukazoval svou řit z okna jedoucího rychlíku
kocovina slov je těžký hřích

Jak křičí láska?

2. října 2005 v 0:27 | ohm
Až vyhasne slovo
až rozsolý se rty
až na prahu dne potkám svou duši
podívám se do zrcadla uvidím-li svou tvář či srdce
/tedˇ by mělo správně následovat něco velmi jímavého a srdcervoucího co dožene vás,věrné nečtenáře,k slzám,ale to nechám na vaší představivosti a přejděme rovnou do velkého finále/
/tak finále nebude,došla invence,můzy pomřely,to se stává všem zbytečným básnikům když si zvolí velké téma,ale zkusím to,já prostě musím,já nevím co to je,co mě to žene z místa na místo,z básně do básně,já musím-tak se tedy soustředˇ milý čtenáři už je to tady/
Láska křičí v Krči!
Nebo to bylo v Dejvicích?

Otevřená básen Podzimu

1. října 2005 v 21:17 | ohm
Spíš v mé posteli
sypeš se ze stránek mých knih
piješ můj čaj
navštěvuješ mé nemocné
Lidé obdivují tvou tvář
navštěvují tvé chrámy
jejich víra neupadá ani když jim jejich barevné vitráže s šepotem padají na hlavy
Podzime, znám tvou okouzlující melodii
blouznivce kteří mluví tvým jménem
tvou obrovskou moc
Přesto tě PROSÍM
nech co nejdříve klesnout bílá víčka Zimy
nebo se stanu jedním z NICH!!!