Listopad 2005

Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště

28. listopadu 2005 v 19:26 | ohm |  Ohm nedoporučuje
Nečekal jsem Nudu v Brně 2, vlastně jsem nečekal cokoliv. Dali jsme si schůzku. Seděl jsem proti němu 110 minut. Mluvil a mluvil. Já mlčel. Někdy rád poslouchám. Spousta slov a rozhazování rukou. Pokoušel jsem se prodírat jím a porozumět. Marně. Ztratil jsem se v něm. Zvedl jsem se a odešel. Snad se ještě setkáme anebo raději ne.

Velmi krátká básen modrookého egoisty

26. listopadu 2005 v 20:39 | ohm
jsem dost starý na to
abych mohl lhát
jsem dost starý na to
abych nesnášel lež
jsem dost starý na to
abych cítil s trpícími
jsem dost starý na to
abych jiné trápil
jsem dost starý na to
abych jiné poučoval
jsem dost starý na to
abych bych nepoučitelný

Milostná

24. listopadu 2005 v 21:30 | ohm
je tu zase noc
a já
proskakuji obručemi snů
obruče hoří
krotitel práská bičem
platící obecensvto
je napnuté
a já na všech čtyřech
se koukám do první řady
kde sedíš ty
objímaná principálem
vzpomínám na jasné dny
kdy jsem ti viděl do očí
a k životu stačilo jen tepající srdce
to ticho je ve stanu nesnesitelné
a platící si žádají své
práskání biče a křik krotitele
a poslušné proskakování
a cenění zubů
ta bolest je nesnesitelná
její původ je nejasný
všechno se mi slévá
bič rozdírá kůži
a já se konečně pohnu a skočím
vzplanu od plamenů obruče
a platící si žádají řev a bič a tragédii
a já se proměnuji v hořící pochoden
a ty se líbáš s principálem
válím se v písku a jsem švihán
a plátící obecensto řve
á já umírám
a principál pokyne krotiteli
ten vytáhne revoler a stiskne
spoušt
dva zřizenci mě chytí za nohy
a vlečou mě za oponu
a do šapito vbýhá klaun

Jak často se díváte do sebe ?

23. listopadu 2005 v 20:41 | ohm
a do toho přidáte tucet hvězd
a svatojánský dech
pardon, pardon, to byl recept na plha
v transcendentální omáčce
a nyní slibovaná básen
ta láska jako květ
barevná a tupá
boří hráze
boří svět
jde jí to ztuha
a ta tuha tuhne v touze
ale jen v určitém stavu
srdce
srdce tvrdne jako tupé, potem slepené
tuhá, plná citu, žena
na trati v bezejmenném kupé
přisedne cit
v pohlaví lahví, studí
po šesti jsou levnější
ale už dosti těchto laciných veršů !
a nyní poezie !
Poe žije !
Tady bude pořádek !!!!!!
je noc
a já vidím pronikat ocelový plášt
a olověné jádro
kůží, trhající cévy a kapiláry
drtící kosti
vnikající do životně důležitých orgánů
ocelový plášt a olověné jádro
vyplivuje linka každou vteřinu tucet
a prst mačkající spoušt
přes mechanické převody
lisované automaticky
tudíž levně
vyšlou vstříc
to krásné poselství
ocelových pláštů a olověných srdcí
a hlavně nemyslet !!!
a nyní
noc je křehká
sedí na parapetu
a tluče křídly do oken

And now something complete different !

22. listopadu 2005 v 23:04 | ohm
osoby a obsazení :
ohm
úředník
vojín Kefalín
major Terazky
pozor začínáme !
ohm-vyjíždím do krajiny svých
představ
kůn je zapřažen do dvoukoláku
z nozder stoupá pára
krajina je sešitá z pestrobarevných kusů
hadrů
které jsou na místech
už oprané a párají se
úředník-zastavuji tuto básen
z moci úřední
přes tuto krajinu povede
šestiproudá silnice
vaše pozemky vykoupíme
za stanovenou cenu
určenou a odhlasovanou dne toho a toho
vojín Kefalín-ale to je absurdní !
major Terazky-a čo si predstavujete takým slovom absurdní, Kefalín ?

Eva ?!

7. listopadu 2005 v 21:09 | ohm |  Fotografie

And now something different !

5. listopadu 2005 v 20:43 | ohm
1-( vstoupí komik na scénu, tlačí před sebou plný nákupní košík, na sobě má jen kravatu )
Ha, ha, ha
představte si, že Váš život končí smrtí
žádné nadechnutí
máte utrum
( potlesk, ukloní se, nákupní košík je nasvícen, aby bylo vidět logo sponzora, následuje pětiminutová pauza )
2-( vstoupí komikovo dvojče, není mu příliš podobné, na sobě má bílý plášt a přilepený dlouhý šedý vous, mluví přes falešné zuby )
Ha, ha, ha
představte si, že váš život začíná narozením
spouta nadechnutí
krev je na cestě
( diváci nadšeně aplaudují, komikovo dvojče se musí několikrát přijít znovu uklonit, ženy upadají do mdlob )
3-( hysterická žena vyskočí z publika a křičí )
Jak daleko je z bodu 2 do bodu 1 ?
Jak daleko hodíte svým snem o svém životě ?
( ozve se nesmělý potlesk, žena je zadržena a odváděna ze sálu, někteří diváci opouštějí svá místa a odcházejí domů nebo jdou do divadelní kavárny na kávu a plky )
4-( vstoupí samotný autor těchto slov, nesměle a téměř šeptem recituje )
Na ulici je tma
a Měsíc je samozřejmostí
chce se mi žít, zhluboka dýchám
( rajčata připravená v předsálí byla před začátkem představení do posledního rozebrána, diváci míří přesně, autor je zasažen do obličeje a zahanben prchá za oponu )
Konec

Cizinec, samota, žert

2. listopadu 2005 v 23:22 | ohm |  Fotografie

Zdrcená duše pro Mambu

1. listopadu 2005 v 20:53 | ohm
Jednoho podzimního rána
jsem zvedl hlavu k obloze
kde mávalo křídly obrovské hejno vran
obrovské hejno zdrcených duší
které křičelo
já, já, já
za chvíli mi zmizelo z očí
Když jem o tom pak večer přemýšlel
přišlo mi zajímavé
že naše duše se pod tlakem okolností
mění v černé ptáky
a pak z nás vylétají
ale potom by někteří z nás
o svou duši přišli
může člověk žít bez duše ?
není podzimní přílet vran připomínkou
že i my jsme duši měly ?
máme ?

Zlomené srdce pro Mabfreda

1. listopadu 2005 v 20:52 | ohm
1
mít zlomené srdce
je docela nepříjemné
jdeš po ulici
a ono chrastí
doprovázítě nechápavé pohledy
když se nad tebou někdo ustrne
zastavítě a zeptá se
pak ti odpoví, to k tvému věku patří
chceš mu rozdupat jeho duši
2
beznaděj pomalu stoupá
po schodech k tvé mysli
a těší se jak si otevře dveře skříně
vytahá všechny tvoje šaty
a bude si je zkoušet před tím
velkým zrcadlem
když jí to přestane bavit
rozbije ho, šaty spálí
a vrhá se dál
3
pro konopnou smyčku jsi ještě nedorostl
jsi trochu prchlivý
a marně křičíš z okna do zahrady
"Co tu chceš Podzime, sem cizí nikdo nesmí"!
vzpomen si, možná i ty jsi někdy kradl jablka
pokud ale na té smyčce trváš
nevšiml jsi si jistě, že už jí na krku máš
je to tvá touha po ní