Prosinec 2005

Imaginární hospoda

30. prosince 2005 v 22:32 | ohm |  Ohm doporučuje
Slávek Janoušek
Imaginární hospoda
1. Rok uplynul, a je zase po pouti,
vracíme se domů od Malinů,
čas hlídají teď k ránu už jen kohouti
a my dvěstě metrů jdem snad hodinu, hodinu, hodinu.
*: Rozhlídnu se po měsíci,
zda mraky jeho světlo nepropustí, ale kdepak,
zamračeno, zataženo, jen lampa na ulici svítí,
svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí a slabě mrholí,
všude už je zavříno.

X: Ten rok, kluci, hergot kruci,
zase přines' kulový,
ale příště, fakticky už příště,
jen neslibuj, Olino.
Hele, tady tohle parkoviště,
zde přeci stála hospoda, Frimlovi, Frimlovi,
a zde se čuralo, a tam se pivo točilo,
v téhleté kaluži, tady stál věšák na kabát,
sem ses posadil, tudy se chodilo.
Přeci, kluci, hergot kruci,
dnes ještě nepůjdem spát,
zaparkujem? Se ví, že zaparkujem!

R: V imaginární hospodě hned jsme si sedli,
u imaginárního stolu půllitry jsme zvedli,
na imaginárních židlích imaginární řeči vedli
po roce spolu, s pocitem, že jsme v pohodě,
už dávno ne.

2. Další rok uplynul, moc o sobě nevíme,
jen to, že z mnohých plánů jsme slevili,
že je pár věcí, za které se stydíme,
každý na někoho něco ví,
jak jsme se změnili, změnili, změnili.

*: Rozhlídnu se po měsíci,
jestli ještě nám svůj koncert spustí, ale kdepak,
zamračeno, zataženo, jen lampa na ulici svítí,
svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí a slabě mrholí.

R: V imaginární hospodě cítíme tu vadu,
u imaginárního stolu podepřenou bradu,
na imaginárních židlích v lokále vzadu
zpíváme spolu s pocitem, že jsme v pohodě,
píseň beze slov.

3. Na na na ...

*: Rozhlídnu se po měsíci,
jestli ještě nám svůj koncert spustí, ale kdepak,
zamračeno, zataženo, jen lampa na ulici svítí,
svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí, a nebo kde

O rozpraskaných rtech bezbarvých dnů

25. prosince 2005 v 22:37 | ohm
vysvléci se ze svých pocitů
a skočit rovným srdcem do čirého vzduchu
myšlenka
které čas ulomil porcelánovou hlavičku

Město 22.12.05

22. prosince 2005 v 19:16 | ohm
město
v odstínech šedé
plátno napnuté na plicích panelových domů
okna
otisk světla
lidé
jejich myšlenky se rozpadají nad městem
na barevná slova hvězd

Plod nevzdělaného ducha aneb to se nám udělalo hezky !

21. prosince 2005 v 21:11 | ohm |  Ohm dělá básnickou estrádu
Viděl jsem anděla
jak zvědavě kouká do děla
ted se už nekouká
hlava se mu o hvězdy otlouká

Hodna tě, srna na tě, mizí + krasobruslařský komentář + pozitivní vibrace a to ve výhodném balení za bezkokurenčních 999 Kč

19. prosince 2005 v 22:22 | ohm
ta hodnota - pes mizí v měsíčním světě ( básník se pomalu rozjíždí po ledové ploše)
ta, přesně ta - krev vdýchnutá na poprvé (důležitý je pro takovéto představení výběr hudby)
ta, ta, ta, ta - rozum vyšívaný mrazem (výběr padl na podklad reklamy na kočičí konzervy)
inu, noc, tma, dává mi to sežrat (a nebyla to náhoda milý sportovní trubci)
hořkohladce, mléčnodravce (básnikova matka dělala model na konzervu)
spílám si spílám, hlas posazený vysoko (to byli zajímavosti z básníkova života a nyní samotná jízda)
poseču staré myšlénky a kypré něhy (a je tu první skok, trojitý citový, nebolo to zlé)
uloupím něco smíchu a pláč vysvleču s průhledné košilky (a za ním kýčovitý trojitý slzák, bravo)
k mračnům vypustil jsem srdce (hudba trochu zhrubla, hra světel utváří tu pravou atmosféru)
trochu mě zabolelo, píchlo když protáhlo si křídla (ach, básník trochu klopítl, sapritisti to je zlé)
ale nechme srdce srdcem, at si táhne (ale už je zase na nohou a vrhá se vstříc a s energií dál)
rozbalte svá srdce z lesklých staniolů (objevuje se kritický dvojitý etický skok)
a vhodte je do řeky, do popelnic, do nicoty (čtverný trochu neuhlazený a rozkazovačný odnímač)
rozpulte je na půl a hodte labutím (pěkna piruetka se zdviženou hlavou)
pribijte je na zed (břity bruslý sekají led)
ale no tak, co ta lítost (nekopromisní jízda okouzlující svou neotesaností)
je to jen jako, nanečisto (následuje volnější pasáž s důrazem na celkové sklidnění)
to, přesně to a ne jiné (když tu náhle)
klaustrofobické obrázkové leporela blízkých a příbuzných (fantastické skoky do divákova srdce)
vrhněte se na všechno trhej te (ale ten nepovedený závěr celý dojem jen pokazil)
pak si uvařte kávu (závěrečné skůčky už nemůžou bohužel osladit ten hořký celkový dojem)
odhrnte záclonu (hudba se závěrečným kočičím mnauknutím se stišuje)
pomalu si prohlédněte své okolí (neštastná matka básníkova vrhá konzervy na lidi)
polekaně trhněte hlavou (a my jsme byly bohužel opět svědky nepovedene a na začátku tolik slibné)
to je ta správná chvíle na slzy (básnické krasbruslařsky-duševní exhibice)

Nosí sloni kontaktní čočky ?

15. prosince 2005 v 23:58 | ohm |  Ohm dělá básnickou estrádu
ze své duše hrubý povlek jsem svlék
byla tam malá cedulka a naní stálo
Made in China, prát na 30, a barva black

Neviděl někdo mé brýle?

14. prosince 2005 v 23:59 | ohm |  Ohm dělá básnickou estrádu
včera v kuchyni
potkal jsem slona
ted mě jen mrzí že nevím
zda to byl on nebo ona

Předvánoční koleda

8. prosince 2005 v 20:07 | ohm |  Ohm doporučuje
Jan Burian
Předvánoční koleda
Zas budou vánoce
Kdekdo je před problémem
Jak urvat alespoň
Tu hvězdu nad Betlémem
Jak vyhrát na frontě
A sehnat to co není
Zas budou vánoce
Ty svátky zapomnění
Zas budou vánoce
Ty svátky vkladních knížek
Dav najde Ježíška
A hned ho sejme z kříže
Bude z něj manekýn
Tak do výkladních skříní
Nade vším zakrouží
Solventní cherubíni
Zas budou vánoce
Těžko jít proti větru
Dveře se zavřely
Kdo na to doplatí?
Těhotná Marie
Mačká se někde v metru
Bojím se miláčku
Mám strach že potratí

Hořká

5. prosince 2005 v 21:19 | ohm
o něco víš než ke rtům
stoupá smutek plný rtuti
za okny sníh a hvězdy
pomalu postupuje ostrými nehty až se mi dostane za duši
křídla jsou svěšená a zpěv jsem tu neslyšel už léta
zářivé barvy po jedné odletěly
cesty jsou slepé
a tíhnou k plešatosti
ohrané desky po černi stále prahnou jako po jehle co jim propíchne uši
skládám do tašky pár zelených lahví
a vějíře vrásek stáhnou z kůže zrcadla
a dlaně smyslně objíždějí slunce po paměti
průměty hmyzu a temper na obrazech
a šedé sedáky křesel volají po ohni který by je spasil a vyvedl z věčného utrpení
lapačů stínu a nářků
a já se stále klamu
omotávám se slibi a předsevzetími
a vinětami vín a odporných doutníků
já nesvoboden piju z poháru vlastní vůli a hemžení trnů snů uvnitř mě je bohabojné ale jednotvárné
a rty sebesama se hrozí
věčný
stesk se tu usadil jak na hnoji
nečekám tu na spasení
nehledám jistotu znovuzrození
jen okamžiky
jen sebe sama
ostatní jsem už našel

Přes matný sklo

2. prosince 2005 v 21:32 | ohm |  Ohm doporučuje
Máte rádi čokoládu ? Máte rádi hořkou čokoládu ? A mandle ? A slzy co nikdo nevidí ? Máte rádi svou matku ? Co dělá po večerech váš otec ? Znáte svojí matky matku ? Znáte sami sebe ? Dokážete se podívat všem do očí ? A není to vše nakonec jedno ?! Sepsala-Petra Hůlová .Vy čtěte !

Stavrogin je ...

2. prosince 2005 v 19:53 | ohm |  Ohm TV
Dostojevskij, Morávek, Budař a Vy
Kdy - 3 prosince ve 20:00
Kde - čt 2

xxx

1. prosince 2005 v 21:08 | ohm
vrozeni v nový den
pár parů křídel
na talíři rybí kosti
otráveni slepotou cizích pout
odumřelé slzy které se pohybují v kruhu
smutek v koutcích úst a na na hranách víček
studený rozkrývaný stud
v parfémech ze slastí
zmrzačéní vně
pustí