Duben 2006

Leoš Jánáček venčí psa

23. dubna 2006 v 20:29 | ohm
co dělat
když všechno stojí za hovno
a chrám Víta svatého
který si v sobě stavím
se s hrozným rachotem bortí
není kam uskočit před nečím co pádá ve vás

Pro M. ( s tisíciletým zpožděním )

18. dubna 2006 v 20:48
snad se mi to zdálo
nebo to byla jedna z těch mých představ co se rozplynou dřív než se stačí nadechnout
potkal jsem anděla
a vůbec se to nepodobalo žádné sentimentální písni slepého harmonikáře
spíš než jeho tvář
spíš než jeho křídla
vyděl jsem jeho duši
a objal mě zmatek
nevím mám-li se smát, či mu spílat za to setkání
či děkovat za západy slunce
černobíla slova dějů, věcí a lidí
či poděkovat za slova která mi jednou poslal
snad bych ho mohl odbýt krátkým poděkováním
ale za co a hodilo by se zde máchat svoje cosi v očích jiných
přemýšlím nad jeho slovy kdo jsi ?
a já si nejsem vůbec tou odpovědí jístý
vlastně není žádná
i když se nabýzejí různe zlaté dokonalé formy do kterých bych se odlil

Jaro

13. dubna 2006 v 19:20 | ohm |  Ohm doporučuje
Priessnitz
Jaro
Na horách taje sníh
Řeka je divoká a chladná
Jako ty jako ty
Ve vzpomínkách mých
Jaro jaro bláznivý
Hážeš kytky do vody
Jako každej rok
Sama nevíš proč
Jaro jaro bláznivý
Hážeš kytky do vody
Hlava se ti točí
A ty nevíš proč
Na horách taje sníh
Řeka je divoká a krásná
Jako ty jako ty
Ve vzpomínkách mých
Jaro jaro bláznivý
Hážeš kytky do vody
Jako každej rok
Sama nevíš proč
Jaro jaro bláznivý
Hážeš kytky do vody
Hlava se ti točí
A ty nevíš proč
Nevíš proč
Na horách taje sníh
Řeka je divoká a chladná
Na horách taje sníh
Řeka je divoká a krásná
Divoká a chladná
Na horách taje sníh
Řeka je divoká a chladná
Na horách taje sníh
Řeka je divoká a krásná
Divoká a chladná
Na horách taje sníh
Řeka je divoká a chladná
Jako ty ó jako ty
Ve vzpomínkách mých
Ve vzpomínkách mých
Ve vzpomínkách mých
Ve vzpomínkách mých


Nesrozumitelná báseň aneb Zmatek ve městě CH. a krátká předehra k opeře Daňové poplatnice

9. dubna 2006 v 22:05 | ohm
andělé s polámanýma
pomlázkama
jdou do kabaretu
Vezměte i tetu Bětu - volá za nima maminka
a oni se smějí
neboť ----- tímto slovem si vůbec nejsem jistý a vzduch v kuchyni je nedýchatelný půjdu si zakouřit, ale já vlastně nekouřím, takže jsem zase
U
a když ho zaseju pak ho i sním
Ó mi se máme !
a oni se smějí
jelikož vědí že jsme na vzálenost
malé špendlíkové hlavičky
kterou si paní přednostová kerá má levandulové pomníčky srovnaného prádla, schovává do plechových krabiček, růžové hlavičky do růžové krabičky , zelené do zelené atd
od katastrofy
jo a potom je taky tady ta láska
vidím ji do tváře