Květen 2006


S jako ztráta

27. května 2006 v 22:51 | ohm |  Ohm a myšlenkové podchody
Barva dne - žluté květy pryskyřníku
Zvuk noci - je ticho jen lednička hlasitě chladí, občas zaštěká pes, vteřinová ručička obchází vteřinu po vteřině
Už je to dávno, mám-li být přesný, pak je to rok 1998, co jsem dostal z rukou, už ani nevím koho, maturitní vysvědčení, které je ani nevím kde. Je rok 2006 a já od nikoho nic nepřebírám. Spíše se přebírám myšlenkami. Ale to je asi silné slovo, spíše ošoupanými vzpomínkami. Ošoupaly se nejspíše o práh parádního pokoje, který je jimi přeplněn. Jsou jich tam haldy, a občas mě samotného překvapí co odtamtud vyštrachám, jako kdysi na půdě u dědy a babičky. Proč ale mluvím o maturitě? Blog je jí plný, nebo alespoň stránky které navštěvuji. V ulicích se objevují skupinky nebo jednotlivci oděny do obleků s výrazem ve tváři plného napětí nebo uvolnění či hrané a nebo skutečné ležérnosti. Podívat se skrze ně, na sebe samého je přímo neodolatelné. Člověk se vůbec rád na sebe dívá. Původně jsem chtěl napsat já, ale přišlo mi to hloupé a co by tomu řekli naši. Tak tedy dívám se na sebe sama, dívám se na sebe o 8 jar, lét, podzimů a zim mladšího. Pokouším se rozpomenout na své tehdejší pocity, myšlenky, snad i nějaké přání a barevné spíše pestrobarevné sny. A já si vůbec nemohu vzpomenout ! Jako by to všechno odumřelo, bylo ztraceno ! Nebo jsou stále stejné ? Nemůžu jinak než napsat že nevím. Nevím a trochu to bolí. Jako bych se uvázal před samobobsluhou ( vzpomene si ještě někdo na toto "krásné" slovo ) a docela na sebe zapoměl. A to sem šel vráti jen prázdné lahve.

Pionýr s cibulí

23. května 2006 v 20:05 | ohm
zrcadla jsou vyleštěná
květy černého bezu se suší na novinách v ložnici
dny perlý ze dna sklenice
tak nějak plynou představy
---------------------------
v mrazáku je vanilkový sníh
na chodbě se loupe omítka
rty jsou okoralé
slunce spadlo za skříň
---------------------------
badmintonové pálky jsou naštíplé
kolena krvácí
cáry snů jsou fáborky rozvěšené po lese
azimut vzpomínek
----------------------------
ešus s bagrem
kapky okamžiků z rozbité hladiny ledové potoka
rozmazané řasy přikládané do ohně
chorál opékaného Anděla
----------------------------
vteřiny s chutí ambrózie
hnědé voňavé vlasy nekonečna
nerozpitelné písmo nostalgie
snad už úplně někoho jiného

rosný bod myokardu

17. května 2006 v 21:09 | ohm
slova jsou berle
skleněné trubice plněné vzduchem řevem tísíců a jedné kapky
kaz na mých myšlenkách vede k recidivě
samotné město vrazím příteli do zad
když ho jeho madam opouští ve stříbrném kočáře
zlomené tětivy snů a lemů jejich šatů
krásné vzpomínky při pádu
do klína jejich úst
na paměti se dělají uzlíky a hrudky