Červenec 2007

Kopie

22. července 2007 v 0:33 | ohm
Óda na marnost
sepsal k potěšení svému a pro potěšení či zděšení občasných či náhodných návštěvníků tohoto blogu který jest postaven v dlouhé řadě za miliardou hvězd a miliardou pornografických stránek z nichž první jest stránka okouzlující mužské návštěvníky sexem koně a knihovnice jež vydává malému čtenáři Honzíkovu cestu netřeba ovšem zděšení nebot nabízím poezie velmi krotkou a náha kolínka můz se zde odhalují velmi cudně a netřeba na ně pískat či jim strkat bankovky za podvazky a ovšem nesmí zapomenout na věnování velectěné letní táborové lásce jež však o mém vzplanutí k ní neměla tušení čímž jsem si zadělal na celoživotní trauma a na trpělivé čekání až se rozvede a samozřejmě též čekám na zlevnění meruněk
A jelikož mě v tuto chvíli vůbec ale naprosto vůbec nic nenapadá ukončíme tento nádherný večer který jsme strávili s dosut nevyzvednutými bolestmi ze svých bohatých ložisek výrokem francouzkého básníka který zemřel po zásahu encyklopedií od jisté madame R. kterou ji nabízl k prodeji nebot byl velmi chudý a živil se podomním prodejem bust Napoleona a již zmíněné mnoha svazkové encyklopedie byl to tuším svazek P až T který ho zasáhl a tento poeta zvolal
Dívám-li se na kámen,chce se mi zvracet,nebot kus této hmoty,která za dobu své existence,která číta stovky tisíc let,nepocítila nic,co jest lidské,tedy cit.Nevyvolala ho,nepřijala ho.Jen jen němým složení atomů ležící na dalšim množství molekul,elektronů.A co je nejtěší pomyšlení,byl předemnou,bude po mě.Kdybych se nenarodil,či byl celý život němý byl bych stále míň než on.
Potom co tyto slova vyslovil zemřel.A to měl ještě ke všemu dva obleky v čistírně.
Autor těchto řádků je muž a nemá rád hráče kteří nastupují na hriště s pytlíky na nohou a na rukou vymlouvajíc se na branný den
Případné dotazy a politiky posílejte k čertu.
Podle tohoto článku se uvaří oběd za 5 hodin 54 minut 36vteřin

Žlučníkový západ slunce

14. července 2007 v 20:45 | ohm
Kapitola 3
Nazvaná Předlož mě před sebe - řekl osel
sedím v západní Evropě - ne ted poravdu není vhodná doba přemýšlet zda tomu opravdu je
sedím tedy v západní Evropě před anologovým vysíláním a dívám se na televizní pořad O nejkrásněji postřeleného muflona
kulisi tohoto obyčejného zážitku jsou neslyšící nebe a můj plný žaludek
po pravé ruce leží Slovník spisovné češtiny,který jsem nikdy neotevřel
držím si od slov jistý odstup
Doslov ke třetímu vydání dosud nenapsanému románu
Jak jsi se nemohl přesvědčil,milý čtenáři,na předchozích stranách,pisatel pokud nebyl pod vlivem návštěvy dětského odděléní místní knihovny,či čehokoli co tě právě napadne,je patrně pouze produktem své,tedy i tvé doby,a marně hledá někoho komu by za to poděkoval.
Pisatel by se patrně cítil lépe,kdyby stál na bojišti ve stříbrné zbroji a jeho protivník by mu drtil kosti mečem,k tomuto účelu zhotoveným nějakým mizerným kovářem,v nějaké zaplivané vsi.
V celém díle se opakuje jeden podstatný motiv.Tím je čokoládový dort.Autor si při jeho konzumaci drží jistý odstup.Je to vlastně radost a zároven obava,že tento dortík bude jeho poslední nebot přemíra cukru a celkově špatná životospráva je pohřbíváním zaživa.Jeho život neohrožuje kromě neslýchaných cen za elektřinu vůbec nic.Je to vkládání hlavně s piškotového těsta do úst.Ukládání čokoládového dynamitu se šlehačkovou roznětkou.
Strach je znakem či lépe snad erbem této knihy.Je to strach s takovýc těch malých věciček co vás jednoho dne zabijí.Viry nebo tak nějak se to jmenuje.O jeho pocitech,výzbroji a jeho vztahu ke kuřecímu vývaru viz výše.
Co říci závěrem.Snad jen,že pokud jste dočetli až sem ztratili jste několik minut svého života které nelze vymáhat zpět na autorovi soudně ani žádat jako náhradu gumovou kačenku.V tomto článku nebylo ublíženo žádnému zviřeti ani kníru Josifa Vissarionoviče Stalina.