Listopad 2007

Rozestlaný příběh vhodný v rozpukání vyprahlého obličejového povrchu

30. listopadu 2007 v 17:45 | ohm |  Ohm dělá básnickou estrádu
Byla rozemletá noc
plná toho co vykukuje z poštovních schránek vašich sousedů
a nemyslím tím jejich naškrobené jazyky
taková krásně setnutá noc
odděléna od oudů citlivých na jemný dotyk dechu času
oddělená přepážkou od kancelářských postelí vyrovnaných pod obrovským obrazem kapo di tuti kapi
ztracená nit citů rozpuštěných do očí vykmitaných prodlouženými řasami
nádech
výdech
život se ti rozpouští v plicích
po bříškách prstů ti přechází cizí kůže,chomáčky snění a věci co se onich nemluví
s nikým ani se sebou
tajemství podržet na špičce nože a vrazit mezi žebra hvězd
je to moc vysoko?
je to moc v tobě?
kříčí ti to,šídí tě to?
uteklé pocity,oteklé pocity,shnilé prosíky uprostřed davu žrán trapností
nerozumíte ničemu co tu píšu?
nerozuzlíte?nezmizíte?nerozestelete si svoje ruce do jíných?
pozdržíte další stránky knih které se otáči v letním dechu na lavičce,na zemi,na hrudi,na solných pláních ptačího křiku?
čemu rozumět a koho mít?koho obrátit naruby a hladit staré násady hlav co si nikdo už nenasadí?
jak být daleko od sebe a nepořezat se o pohled na sebe?
P.S: psáno při poslechu vypsané fixy a gogol bordello
ICQ 383-197-934

r

21. listopadu 2007 v 20:35
Domnívám se
že zaostávám
domnívám se
že zaostávám
kdesi v sobě
Kde jsi mé sobě ?
Pochybuji že já
jsem já před x léty
Kam mízí má já ?
Možná kdesi v sobě
možná
že nejou žádná možná


Anoda

8. listopadu 2007 v 20:06
Dívám se neexistujícím oknem
do neexistující zahrady
čekám na báseň
velmi dlouho
a stále marně