Únor 2008

Neuděleno

26. února 2008 v 20:32 | ohm
Den
každý den
vybuchují sopky
naivní umírají
------------------
Rozbité boky
východu slunce
roztávají
-----------
Z nebe opadává omítka
padá po ústech
popelavá
------------
A každý den
je Země obviněna z krásy
každý den, každý den

Klišé

14. února 2008 v 22:22 | ohm
Tato báseň je o muži,který se domnívá,že je milován.
Vlastně on ví,že milován není,ale hraje si s představou zamilovaného.
Čímž dochází k tření mezi skutečností a fantazií.
Použil jsem jednoduché rýmy.
To jistě ocení lidé kteří milují koprovou omáčku.
Přistupme po dlouhé předmluvě k samotné básni.
Prosím,aby jste si vzali papuče,protože tu máme parkety.
A jistě nemusím zdůrazňovat,že se ničeho nedotýkejte.
Vlasy
mávnutí křídel vran
po černé
do propasti hnán
Ne,důtky mi netrhají
kůži ze zad
má láskyplná tupost
své mléko dává sát
Oslepen a oplocen
plaňky prstů
oči vyklované
něhy bezpočet listů
Grafické zoufalství
opony slepoty
chci být doživotně jmenován
králem samoty