Srpen 2008

Věta vyznávací

30. srpna 2008 v 22:11 | ohm
Sedím před počítačem.Klávesnice přijímá dotyky prstů a mé myšlenky se objevují na bílém podkladě.Snažím se slova zařazovat za sebou tak,aby dávala nějaký smysl.Jak dát ale smysl a vložit do slov to,co ho nemá?Jak popsat to,co je těžce popsatelné?Jak vysvětlil druhému člověku pocity a dojmy které jsou jinak přijímány a jinak je o nich mluveno?
Sedím před počítačem a hledám sebe sama v rozbouřené hladině.Sám sobě se pokouším hodit si záchranný kruh.Snažím se na sebe dívat z odstupem,ale žádný není.Hledím si z blízka do očí.Cítím jak mi silně buší srdce a vrážím si do něj nůž iluze.
Sedím před počítačem a snažím se těmito slovy ze sebe odstranit nedávné události,které,pokud by jste měli mé oči,mé životní zkušenosti,snad cítili obdobně.Hraji si na dojmy a pocity.Předstírám před sebou nebo je to skutečné?Má fantazie je bez břehů nebo je to už jen tenký kanál kam se vejde jediné jméno?
Sedím před počítačem a všechno je citlivé a bolestivé.Už nerozeznám ani sebe.Co je ve mě?Barvotiskové napodobeniny života.Nepochopení pro druhé a marná snaha vyjit z místnosti bez dveří.Sám sebe jsem přistihl při lži.
Sedím před počítačem a nechci,opravdu nechci,už na nic myslet!