Září 2008

Eto léto

5. září 2008 v 20:00 | ohm
nacpávají do popelnic a odvážejí na skládku za město
srhávají plakáty zvoucí na cesty
zahlazují pěšiny po kterých jsi chodil
smývají barvy pestré
a skupují barvy odstínu pustoty a prázdnoty
nabízejí čtyři stěny a řetěz
navrací šeď tam a ke komu si myslí že patří
udávají tón a chytají za flígr
shrabávají čas chvil kdy se ani krev nehýbala a pocit se rozléval do konečků prstů a dechu
shrbávají vzácné vteřiny na obrovské hromady a ty zapalují
kouř stoupá do nebe a do očí
nevědomost ta sladká
přeslazený jed nabízejí na rohu u trafik
kde jsou provazy které tě držely na místě u jejích
kde jsou rozseté body na kterých jste se
pamětníci odcházejí
křeče léta jen vhání slzy
vytrhaly všechny slunečnice
rýhy po štětcích
napnuly plátna
na plátna promítají tváře
opadávají
střídá se on a ona
dívám se na ně a ptám se co mi schází
říkala jsi (hnědé oči)
Proč pořád mluvíš?
Abych na tebe nemusel myslet!
ozvěny a dozvuky okamžiků pochytaly jako ptáky
zavřely je do klecí po slepicích a odeslali za moře
jen stesky
jen povzdechy
společnost tísnivá
chytíme se kolem ramen
a navážeme na minulé roky
na minulá léta
co všechno jsme ztratily
celou dobu jsem stáli vedle sebe
mám vyčítat posledním dnům?
vzpomínky se zacelý jako rány