Leden 2009

Abeceda je možností na vyskládaní mozaiky příběhu

28. ledna 2009 v 22:41 | ohm
Původně jsem chtěl napsat pokračování Infantilní pohádky,ale vylezlo mi z toho něco docela jiného.

Při psaní jsem si uvědomil jak je to obtížné něco vytvořit.Můžete za den přelétnou tři sta stran.Spisovatel nad tím strávil třeba celý rok.Možná déle.A vám stačí pár hodin na přečtení.


Lampa odkrývala svým světlem skromné vybavení pokoje.Kromě nočního stolku,na němž stála,tu byla její dvojnice s týmž stolkem,dvě oddělené postele,skříň,stůl ,který měl s každé strany jednu židli.Na podlaze,pokud sem pohled návštěvníka někdy slétl,byl koberec.Červený koberec.Barva však nebyla důležitá,i když působila v tomto téměř nevlídném prostředí poněkud výstředně.Kdysi snad byla přímo do očí,ale léty a kroky,cigaretami,sem tam skvrnou od vína nebo od něčeho,co není potřeba zkoumat detailně,pozbyl koberec sytosti a skvěle zapadl do šedivého tónu pokoje.

Za jediným oknem,které vedlo do dvora,byla rozlitá tma.U tohoto okna,pokud vás ubytovali večer a vaše první kroky vedou k němu,aby jste zjistili vyhlídku,není třeba čekat do rána a trpělivě se těšit.Zeď protějšího domu je natolik fádní,že vás občas napadne,proč vůbec tady je.To okno.Myšlenky proč jste tady vy ,nejsou v ceně za ubytování.Pokud by vás neodradilo nic co jsem popsal v předchozích větách,můžete se ho pokusit otevřít.Kdesi nad vaší hlavou by se měli nacházet hvězdy.Ovšem v tomto městě nikdy nic takového jako světlé body na obloze nehledal.Tady se hlava vzhůru nezvedá.A pak,pod vaším oknem je vývod par z kuchyně a to je dostatečný důvod zapomenout na hvězdy i na okno.
V zámku zarachotil klíč.Dveře se otevřely a do pokoje se světlem a cigaretovým dýmem z chodby někdo vešel.Nevidím mu do tváře.Po tmě došel do koupelny.Chvíli hledal vypínač.Takové hledání lze doprovodit několika vybranými výrazy,ve kterých vzpomenete na svou bývalou domovnici až po vašeho současného pana šéfa.Konec hledání byl označen rozžhavenou žlutou tečkou pod stropem.V tentýž okamžik se objevil obličej.Jeho popis nezabere příliš času.Krátce střižené vlasy.Oči jsou teď před světlem přimhouřené,ale vypadá to že jsou modré.Možná šedé.Nos z profilu rovný.Taky se raději tak ukazuje.Rty nejsou ničím neobvyklé.Brada je menší než větší.

Vzal do rukou sklenici.Nechal odtéct trochu vody a pak jí vložil pod chladný proud.Hltavě se napil.Špatně polkl a rozkašlal se.Napustil si ještě jednu.Tu pil ale pomaleji.Postavil sklenici na umyvadlo a pozorně se podíval na svou tvář.Moc často se na sebe nedíval.Někdy dokonce odmítal uvěřit,že tak vypadá.Samozřejmě,že přemýšlel jestli je hezký,jestli se líbí.Dokonce se někoho kdysi zeptal.Odpověď zapomněl.

Tomu,kdo je ochoten naslouchat

24. ledna 2009 v 22:57 | ohm
někdy mám chuť
sám sebe zbořit
navrtat do stěn svého těla díry
vložit dynamit
zapálit
ohlušujicí výbuch mě rozmetá
do všech stran
pak přijedou dělníci
a na místě kde stálo mé tělo
mě vystavějí celého znovu

vystavějí mě z čirého citu
z pomoci potřebným
z víry v člověka a jeho život
z úsměvů
z doteků
z myšlenek na druhé
ze slov která nejsou pokřivená
z knih které mě učí pochopit
z hudby která mě naplní až pookraj
z obrazů
z barev
z deště který ze mě všechno smývá
ze samoty
z křiku vran a kroužících káňat
z dechu lesa
z hor
z léta které mě bere do dlaní
z cest
z podání a stisku dlaní
z lásky
ze slzí
z upřímnosti
z modři oblohy
z pramenů potoků
z oblázků na mořském břehu
z fantazie
z oblohy
z hvězd
z vůně
z pohledů
z ticha
z tebe


Ale já už jsem stvořen
postaven

Pomalu chátrám
opadává ze mě omítka
okna jsou vytlučená
a po mých chodbách se prohání vítr

Nikdo už ve mě nebydlí

Tak tu stojím před vámi
na ulici života
vedle dalších domů

Pohlédněte na mě na chvíli
až půjdte kolem





Klavír č.13

19. ledna 2009 v 17:59 | ohm
černá plocha nebe klavíru
se strunami hvězd

tóny jako drobní ptáci
vzlétnou z linek notových drátů

klávesy
křída a tmavý kámen

hudba rozsvěcuje pokoj
odstíny melodie barví stěny duše

sněží drobnými údery
slova se odlupují ze srdce

slunce padá se steny
sny tečou přes prsty

do dlaní paměti
visí na vlásku

větrem barvy dne
se otiskují na celuloid

promíjené okamžiky
pozvolna kanou

myšlenky dohořívají
popel těžší než zní


Infantilní pohádka není pokleskem (autor je seriózní prodavač tahacích kačerů)

7. ledna 2009 v 22:00 | ohm

Jak začít tuto pohádku?Vsadím na klasický začátek!Bylo,nebo snad ani nebylo.To záleží na tom,jestli vám král tohoto drobného království ,o kterém hodlám vyprávět,dlužil nebo nedlužil peníze.Pokud vám dlužil,pak bylo.

Království mělo klasické obsazení.Král,královna,princezna atd.Doufám,že jejich poddaní se neurazí,že jsem je zahrnul pod atd.Snad jsou stejně velkorysí jako ti,kteří jsou v titulcích,které stoupají na závěr filmu směrem k vzhůru(jako by tvůrci by svým dílem zajistili nejen sobě ,ale i všem nesmrtelnost a nanebevstoupení) vhozeni do a další.A já se za vás ptám,milý čtenáři!Kdo jsou oni tajemní spolutvůrci nazývání zde a další?Jaká zatuchlá tajemství před námi kryjí?Budu potom usilovně pátrat a o svém snažení vás budu informovat.Opusťme však tajemné prostředí filmové a vraťme se k našim,jistě oblíbeným,hrdinům.

Aby to nebylo příliš nudné,vložím do této pohádky koření dobrodružství.Je odpradávna hezky a familiérně nazýváno kletba.A kdo pak asi milý čtenáři mohl být cílem té kletby?Nech odpočívat své šedé buňky mozkové a čti dále.Ne,nebyla to komorná,přezdívaná Straka.Ne,nebyl to její manžel přezdívaný Tkanička (minulé léto figuroval v případu ztraceného R).Jediným a největším cílem této kletby byla,malá ,drobná neduživá,rozmazlená,copatá,hubatá,kolenatá,princezna!Kdo už také jiný,že.

A co to bylo za kletbu?To přesně nevím.Proslýchá se jen,že se to mělo týkat nějakých čísel.Po důkladném probádání pohádkového archivu království se mi podařilo najít záznam o princeznině vzdělání.

V té době a v takových kruzích,bylo samozřejmostí a patřilo to k dobrému tónu,že princezna uměla nadávat služebnictvu plynně a s dobrou výslovností v několika světových jazycích.Přírodopis se omezil na rozpoznání květiny zvadlé a čerstvé.Nic bližšího v záznamu nebylo.Snad jen zmínka o tom,že se důrazně nedoporučuje princeznu učit matematiku.

Léta bezstarostně plynula a princezna kynula dluhy narůstaly.Princezna se blížila k plnoletosti.Jednoho dne,kdy byla k obědu hrachová polévka se stalo něco zvláštního.Když se princezna vracela po obědě do svého pokoje(nadávala přitom na zemlbábu.protože jí nemá vůbec ráda) nebylo ještě nic zvláštního.To zatím leželo na její posteli úhledně zabaleno a čekalo jen na její válečkovité prstíky až balíček rozbalí.Nejdřív ho nedůvěřivě prohlížela a pak ho nedočkavě rozbalila.V balícím papíru,na kterém byli vyobrazeni trpaslíci na kánoi,byla učebnice matematiky.Něco podobného ještě nikdy neviděla.Princezna totiž do této chvíle nebyla sto,spočítat psovi nohy.Byl to důsledek potlačeného vzděláni jejími natvrdlými rodiči.Se zájmem,který připomínal bernardýna koukajícího na poskakující míč,otevřela první stránku.Tu se před ní otevřel netušený svět.Jaký to tajemný kout se starou truhlicí je tento matematický svět.Zapálit svíci a zvednout do víšky.Odhrnout pavučinu a zahledět se do hloubky.

Cela čísla přirozená čísla.Princezně se začíná motat hlava.Nemůže přestat,když svět mění barvy a láme se světlo někam za její duši.Racionální čísla následují čísla reálná.A pak jako z mlhy,kterou protrhne příď korábu,který pluje oceánem bez ráhnoví a plachet se objevují čísla komplexní.Jakmile princezna přečte ta slova,dech se jí zastaví,oči otočí do lebky a její hlava klesne na prsa.Dýchá,ale malinko.Spí.(Podobnost s pohádkou o Šípkové Růžence je čistě náhodná a jakékoliv poznámky tímto směrem budu považovat urážku mého nevkusu a fabulace)

Konec 1 části



(Mám rád závorky.Závarky.Zavařují.)
(Pokud by někdo toužil i po druhé části a nezkameněl po části první bude p.t obecenstvo vítáno i na druhé části tohoto dramatu osudu a lásky.)
(Část druhá se bude nazývati Přijď ó světe numerický,podlehnu ti jako vždycky)
(O přestávce se podává v bufetu ruka a káva)
(Tento příběh se nikdy nestal.Podobnost s událostmi,či osobami onichž je výše psáno je náhodná.Jediné co je skutečné,je učebnice matematiky.)
(Autor použil motivy a výšivky z všedního života.)
(Autor je životní teoretik.)
(Ne každý teoretik je autorem.)
(Každý je postrádán a je na něj vypsána vysoká odměna.Asi dvoumetrová.)
Právě mi došly závorky.





Nový rok

1. ledna 2009 v 17:54
Jaromír Nohavica

Nový rok

O půlnoci když láme se rok jako chléb
sáhnu si na tepnu ucítím tep
to tepe krev slepého hodináře
a je to zvláštní pocit
a je to zvláštní pocit
sám sebe vyrvat z kalendáře

Venku na obloze svá pírka rozprostřel páv
půlnoc je chvíle prvních agenturních zpráv
a pevných slibů do nového roku
svět jako po narkóze
svět jako po narkóze
vstal a volá do útoku

V okýnku orloje se loutky uklání
hokynář s měšcem vojáček se zbraní
smrt kosu nabrousí
šašek cinkne činely
a lidé přejou si šťastný
šťastný šťastný a veselý

Rozcuchaná holčičko z Bangladéše
už tě nikdo nikdy neučeše
jsi moje nejsmutnější loňská fotka
láska je vyprodána
láska je vyprodána
a já jsem bolest potkal
Jsem o rok starší a smutnější než jsem byl
tak málo jsem dosud pochopil
i když jsem první těžkou nemoc přestál
za mým vozem se práší
za mým vozem se práší
a v předu neznámá je cesta

V okýnku orloje se loutky uklání
hokynář s měšcem vojáček se zbraní
smrt kosu nabrousí
šašek cinkne činely
a lidé přejou si šťastný
šťastný šťastný a veselý

O půlnoci když láme se rok jako chléb
sáhnu si na tepnu ucítím tep
to tepe krev slepého hodináře
a je to smutný pocit
a je to smutný pocit
začínat nové kalendáře