Srpen 2010

antidepresivum ( pro J.)

25. srpna 2010 v 23:43 | ohm
vždy o krok
za zády je mé místo
pitvoření a pach trapnosti

na hořkost se dá časem zvyknout
pak jste na ní závyslí

hrabete se neustále ve svazcích kabelů co vedou od srdce
pořád držíte obrázek před sebou
a strachy nedýcháte
aby na něj nepadl stín

vaše slova kroutíte v páteři
aby ta učinila malý zázrak
koutek úst se pohnul!

toužíte po představě o druhých
a prsty se dotýkáte dotýkaného
proboha! jako by v tom byla ona

praštíte sebou o zem a křísíte
doufáte
v ten pohled
podívej, dívej se na mne!!!

nesnesete, nanávidíte, vztekáte se
nemluv, neusmívej se, nedívej se!
To patří mě!

jste seškrabáni zevnitř
ráno, ráno, teď, za okamžik, při pohledu na bezvýznamný předmět

nekonečná smyčka
prosíte ho, prosím sejmi ji ze mně,
chcete vyběhnout
chcete se ze sebe svléknout
roztrhat se
chcete bolest nahradit jinou bolestí
chce se vám řvát

nechce se vám cítit
nic, už nic
nic
prosím...

in natura

23. srpna 2010 v 20:17 | ohm
na mezích odkvetla bolest
vítr ji odnáší

k tobě

Karneval

21. srpna 2010 v 0:54 | ohm
ten tam
je žal

co dělat s tolika vyhořelými srdci?

pokusím se roznést otázku na prahy vašich domů

mat si vpal
do spánku

nádraží nalité sluncem

cestující, cestující,
vlaštovky odletěly

stoupám pomalu po úzké cestě této básně
a nahmatal jsem přitom v sobě pocit, že některá slova není komu lámat a podávat přes stůl do úst

hola hej
hej hola
nebeská modři, černi noci, barvo krve,
kotouč vašeho osudu je rozezníván dešťěm času

no, no,
vždyť se zas tolik nestalo
jen už není co říct