Leden 2014

--one-H-dá--

27. ledna 2014 v 22:51 | ohm
někdy ve mě není ani k hnutí
beru roztržitě do rukou své myšlenky a pocity
otáčím jejich stránkami
nevnímám obsah
srdce někde zápasí o život
z okna jsou vidět její oči
ryji zahradu svými prsty
a nejraději bych si tu hlínu nacpal do úst
z dáli přináší vítr vůni spáleniště jejích vlasů
všude pod stromi se válí klavíry
je mi na omdlení
a já za každou cenu musím najít cestu k domovním dveřím
proklínám na co si vzpomenu
krev mi skřípe pod nohami
snažím se rozdrápat si oči
už si ani nevzpomínám že jsem člověkem
daleko
tam někde
to už nebudu přeci já!
tolik bych ti chtěl být podoben
ne, nevyjmenuji už tvych sedm hlavních přítoků
jen se naposledy v tobě vidět
dřív než moje tvář klesne ke dnu

dyť víš

17. ledna 2014 v 23:18 | ohm
ano
je to na mě vidět
přiznávám
sápu se po tvých pohledech
ano
ty shránky kam si ukrývám tvé letmé doteky
mám za kůlnou v naší zahradě
ovšem
zatěžuji oblázky tvá slova aby je nevzal vítr
která z tvých úst vycházejí tak lehce
a hážeš je těm "chudákům" jako nic
jistě
snažím se zapamatovat tvá gesta
když něco odmítáš nebo se z něčeho raduješ
uchovávám tvůj stín co padá zbůhdarma pod tebe
samozřejmě
že tě poslouchám
jak si potkala to či ono
naprosto
s tebou souhlasím
že duše doutná po rozchodu ještě třicet dní
a voní po čerstvě rozmačkaných hroznech

já...
dyť víte
jedna mince
panna orel
a tak toho nešťastníka vždycky hraju
j á

smutek Ročník dva1000třináct

4. ledna 2014 v 23:46 | ohm
letní večer
město
tma otéká
náměstí
morový sloup
lavička
tlustá žena
levice igelitka
pravice kefír
tři bílé skvrny
dusím se smutkem